Doudlebský kostelíček

Ten doudlebský kostelíček
kolem něho černá zem,
až já tudy pudu, dívati se budu
co dělá můj mjiláček.

Jede, jede od Střížova
on na vraným koníčku,
šátečkem si mává a sobě připjíná
ocelovou šavličku.

Když šavličku k sobě připjal,
přežalostně zaplakal.
Škoda je tě holka, holka modrooká,
žá já som tě nedostal.